Co se kompostování týče, teď je asi nejaktuálnější spadané listí. Jak s ním co nejlépe naložit?
Do kompostu patří všechno listí, i to ořechové. Je to ale samozřejmě o množství. Pokud budu mít hromadu ořechového listí, bude se sama dlouho a obtížně kompostovat. Spadané listí je proto dobré skupit a promíchat s nějakým jiným materiálem. Jakmile se smíchá, pak se snadno zkompostuje. Ideální je smíchat listí s posekanou trávou, která je ale na podzim těžko k sehnání. Lze to vyřešit tak, že necháte listí na hromadách, a počkáte se smícháním na jaro. Ona samotná čerstvě posekaná tráva se také těžko kompostuje, je hodně dusíkatá. Proto se dobře kompenzuje právě se spadaným listím, které je zase uhlíkaté.

Pomůže, když listí nadrtíme?
Jakákoli forma úpravy materiálu, která zvětší plochu přístupnou bakteriím, proces tlení urychlí. Nadrcení tedy pomoci může. Ale znovu opakuji, že ani nadrcení nemusí být dostatečné, pokud není v kompostu správná skladba materiálů. Při kompostování listí a trávy je navíc výhodné mít vícekomorový kompostér.

To je nějaký drahý přístroj?
Vůbec ne! Kompostér si nemusíte kupovat, ale můžete si ho sami vyrobit. Pro ty, kteří hledají inspiraci nebo návod, jak na to, existuje naše webová stránka Miss kompost. Tam je na jednom místě popsáno obrovské množství druhů kompostů a nápadů, jak lidé doma kompostují.

Proč se ta stránka jmenuje zrovna Miss kompost?
To je naše soutěž pro lidi, kteří kompostují. Vyhlašujeme ji každý rok a přihlásit se může každý, kdo má nějaký přínosný nápad k této činnosti. Hlásí se nám jednotlivci, nebo třeba i školy či firmy. Jde nám o to, aby se od sebe lidé inspirovali, naučili se něco zajímavého. Letošní ročník se uskutečnil teď na podzim a již nyní je možné hlásit se do ročníku dalšího. Všechny nápady zveřejňujeme právě na stránkách Miss kompost, kde je také obrovská galerie nejrůznějších tipů, jak kompostovat.

Tak zpět k tomu vícekomorovému kompostéru. V čem je lepší?
Pokud máte v kompostéru dvě komory, nemusíte tolik řešit skladbu materiálu a do první komory materiál házíte, jak je potřeba. Komora se bude plnit, ale většinou nedojde k prohřátí a potřebné hygienizaci materiálu. Toho docílíme tím, že nasbíraný materiál z první komory přeházíme do druhé a přitom jej smícháme například s čerstvě posekanou trávou. Materiál se provzdušní a aktivuje rychlorozkladným materiálem. Díky tomu se vše krásně zahřeje a tím i zhygienizuje. Prohříváním se totiž ničí plísně, choroby, ale i semena plevelů, takže kompost, který jde následně na zahrádku, je bezpečný. Rozhodně tedy vícekomorové kompostování doporučuji, můžete tak kompostovat úplně všechno a nemusíte nic odvážet. Pak budete mít radost, že všechno funguje, jak má, a vyrobíte si vlastní kvalitní kompost na zahrádku.

Jak velký by takový kompostér měl být?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Velikost kompostéru si každý musí zvolit podle toho, jak veliký má pozemek, kolik má stromů, zelených ploch a kolik z toho je materiálu ke kompostování. Je to individuální a nejlépe se to zjistí tak, že se materiál skupí na místo, kde plánujete mít kompostér. Díky tomu rychle poznáte, jak velký kompostér potřebujete.

Ale pro kompostování není podmínkou mít speciální kompostér, že ne?
Jasně, je jedno, jestli máte kompostér, nebo hromadu, na které materiál kompostujete. Kompostér má výhodu v tom, že materiálu dává nějakou formu. A hlavně v tom, že v něm bakterie pracují ve tmě a vlhku. V okamžiku, kdy tyto podmínky splníte, rozkladný proces běží až k povrchu materiálu. Pokud máte ale kompost někde volně, běží kompostovací proces až pod svrchní vrstvou kompostu, která tvoří příkrov. Ideální je tedy pomoci tomu alespoň například geotextilií, která proces urychlí a posune aktivní zónu kompostu blíže k povrchu.

Jak dlouho vlastně trvá, než z materiálu vznikne kvalitní kompost?
To záleží na tom, jak se o kompost staráte. Kompost potřebuje tři základní věci. Potřebuje vzduch, vlhkost a správnou skladbu, tedy ideální poměr uhlíku a dusíku (cca 30:1). Uhlík je potrava pro bakterie a dusík zase tvoří buněčná těla těch organismů. Obě složky tedy musí být dostatečně zastoupeny, aby to fungovalo. Pokud jsou tyto podmínky splněny, běží kompostovací proces velmi rychle.
Je známo, že pokud jsou naprosto ideální podmínky v průběhu celého kompostovacího procesu, můžete mít do třech měsíců kompost připravený. Přesto je ale lepší nechat ho ještě trochu dozrát. Málokdo se však doma kompostu věnuje tak, že ho pravidelně přehazuje a hlídá. Na kompostárnách se co týden nebo 14 dní překopává. Poměrně značnou část doby tedy v méně opečovávaném kompostu nejsou ideální podmínky. Dojde ke slehnutí, takže v kompostu není vzduch, chybí optimalizovaná skladba a podobně. Proto kompostování běží pomaleji.
Pokud ale majitel kompost překope během roku alespoň jednou, dvakrát, je šance, že kompostér za ten rok kompost vyrobí. Pokud se kompostu nevěnujete vůbec, i tak se většinou zkompostuje, ale jsou k tomu potřeba roky dva nebo i tři. Příroda si za tu dobu musí poradit a vykompenzovat si to, co jí chybí, jiným způsobem.

Na trhu existují urychlovače kompostování. Fungují?
To není nic jiného, než bakterie, které doplníte do kompostu. Na chvíli nahradí skutečnost, že se vám v kompostu bakterie nenamnožily. Ale pokud bude v kompostu i nadále špatná skladba, kvůli které se nenamnožily, a tím pádem nadále nebudou pro bakterie dobré podmínky, pak sice na krátko udělají službu, ale velmi rychle uhynou. Třeba nebudou mít vzduch, jídlo, možnost se množit… Jen vyhodíte peníze za nějaký bakteriální přípravek, který proces kompostování na chvilku sice posune, ale pak se zase zarazí. Pokud ale naopak příznivé podmínky pro kompostování vytvoříte, bakterie jsou v kompostovaných materiálech obsažené a velmi rychle a intenzivně se namnoží samy. Takže nejefektivnější a nejlepší je nestarat se o různé urychlovače kompostování, ale o dobré podmínky pro bakterie. To je nejlepší urychlovač.

Co všechno do kompostu patří?
Pro kompostování obecně platí, že čím pestřejší skladba, tím je to lepší. Pestrost je základem úspěchu. Veškeré rostlinné zbytky z domácnosti, které vznikají při přípravě pokrmů, by do kompostu určitě měly přijít. Kompostovat se ale dá neskutečné množství věcí. Jediný problém je v tom, že v okamžiku, kdy budete do kompostu dávat potravinové zbytku typu špagety nebo maso a podobně, jsou to věci, které přirozeně lákají nějaké hlodavce a jiná zvířata. A ta většina lidí u kompostu nerada vidí.

A co uzavřené kompostéry?
Ano, existují speciální otočné, zateplené dvoukomorové kompostéry, které jsou udělané tak, aby se do nich zvířata nedostala. Ty bývají ve městech k dispozici obyvatelům, kteří chtějí kompostovat zbytky z domácnosti, ale nemají zahrádku. Existují i komunitní kompostéry pro kompostování na sídlišti, což jsou uzamykatelné, zateplené bedny s dvoukomorovým systémem, které nekompostující lidé nemohou znehodnotit vhozením materiálu, který tam nepatří. Jsou vsazené do štěrku a mají i rošt, kterým zvíře neproleze.

Když se ještě vrátím k tomu, co do kompostu patří, je to vážně i maso?
Ano, příroda to má tak dobře zařízené, že všechno sežere. Když zbytky nesežerou bakterie, tak většinou přes léto nakladou do potravin mouchy vajíčka a sežerou je červy. Příroda si s tím zkrátka efektivně poradí. Spíš je to jen otázka toho, co si přejeme v kompostu mít, a jak si přejeme, aby to vypadalo.

Ale co třeba takové kosti?
To je dobrá otázka. Kosti se vám samozřejmě nezkompostují, to by trvalo nesmírně dlouho. Kosti nacházíme v zemi ještě po tisících letech. Ale to neznamená, že se do kompostu nesmí dávat. Pokud je tam totiž dáte, má to jeden zajímavý efekt. Uvolňuje se z nich fosfor, který je důležitý stopový prvek pro růst rostlin. Proto se také pro posílení rostlin používá kostní moučka. Kosti v kompostu tedy rozhodně ničemu neškodí. Jen pak při odebírání musíte kompost přesít a kosti třeba znovu založit do dalšího kompostu. Nebo je časem vyhodit. Stejně tak to platí pro skořápky vajíček, ze kterých se zase uvolňuje vápník.
Jen tak pro zajímavost, když se hledaly hromadné hroby, bylo z leteckých snímků vidět, že tam, kde byly, rostla zelenější tráva. Právě proto, že se z kostí uvolnil prorůstový fosfor. 

Někomu se do kompostování nechce, protože má strach, že bude kompost zapáchat.
Kompost v zásadě nesmrdí, když je správně založený a správně funguje. Pokud je zrovna v aktivní, v rychlorozkladné fázi, může být něco cítit. Při procesu zahřívání dochází k intenzivnímu odparu, jehož součástí jsou i čpavkové výpary. Je to dané tím, že zelená, čerstvě posekaná tráva je dusíkatá. Při vysychání odchází dusík do ovzduší v podobě amoniaku a suchá tráva je pak hnědá, uhlíkatá. Ale v zásadě to není nějak silně obtěžující. Je to něco, jako když vám v létě zmokne seno, začne hřát a je cítit. To je podobný režim. Jiné to ale je, pokud je kompostér cítit zatuchle, takovým jako by hnilobným zápachem. Něco jako když vám doma smrdí odpadkový koš. V tom případě je něco špatně a je třeba zasáhnout. Například kompost překopat.

Někoho může odrazovat i běhání s každým zbytkem na zahradu ke kompostu.
Proto je dobré mít v domácnosti pomůcky na třídění materiálu do kompostu, ve kterých je budete odnášet. Někomu stačí miska, nebo kyblík, protože je pravidelně odnáší. Ale existují i děrované, odvětrávané košíky, ve kterých nevzniká výluh, a tím pádem ani zápach. Během několika dnů, nebo i za týden tak můžete nashromáždit celý tento košík materiálu a odnést ho na kompost najednou. Košík je na to uzpůsoben. K tomu zase existují různé kompostovatelné sáčky, ať už papírové, nebo z kukuřičného plastu. Pro domácí kompostování jsou oboje možné, jsou oba rozložitelné. Ale z vlastní zkušenosti mohu doporučit, že papír se rozkládá rychleji a lépe.

A jaké možnosti má člověk, který bydlí v bytě, a v jeho městě nejsou žádné komunitní kompostéry?
Může si tyto kompostéry zakoupit, nebo sám vyrobit. Inspiraci lze najít na stránkách www.kompostuj.cz. Řada obcí, či městských částí kompostování podporuje, takže lze takovýto kompostér pořídit i ve spolupráci s obcí. Často to je jen o tom, nebát se zeptat na odboru životního prostředí a odpadů na místně příslušném obecním úřadu. Dnes se již v obcích začínají pomalu prosazovat speciální hnědé nádoby na bioodpad, takže i tuto možnost lze pak využít. Vámi nasbíraný bioodpad je pak profesionálně zkompostován na velké kompostárně, případně zfermentován v bioplynové stanici.
Cesty, které vedou k znovu využití cenného organického materiálu, jsou rozmanité, mohou být různě efektivní, ale v zásadě jsou všechny správné.
Takže je jen na vás, jakou variantu si zvolíte. Kompostovat může každý, tak do toho a kompostování zdar.

Čtěte také:

Uložit

Reklama