Když se Petře narodil Honzík, těšila se, jak budou se svou nejlepší kamarádkou odteď podnikat vše společně. Marie měla o rok a půl staršího chlapce, takže se stala její rádkyní i vrbou. „Co si budeme povídat, vždycky si lépe rozumí matka s matkou než s bezdětnou. Bylo to tak i u nás. Přátelství se tím ještě víc posílilo, trávily jsme spolu spoustu času. Kluci si za nějaký čas už vyhráli a my měly čas probrat všechno možné. To se ale změnilo, když její Kuba nastoupil do školky, svěřuje se Petra s tím, že se ze slušného dítka změnil v malého výtržníka. A všechny lumpárny samozřejmě učí i svého mladšího kamaráda.


Jakmile teď jdeme na návštěvu k Marii, trnu, s čím zase přijde domů. Kolik se už od toho grázlíka naučil sprostých slov a jaké mi dělá schválnosti, než se mi jeho rozjívené chování zase podaří vrátit do starých kolejí! Má pocit, že si může všechno dovolit, stejně jako jeho povedený kamarádíček. Tomu doma skutečně všechno projde, takže si vyloženě dělá, co chce. Samozřejmě je to Mariina věc, nechci jí mluvit do výchovy. Ona by to beztak slyšet nechtěla, nedá na svého Kubíka dopustit. Říct jí, jaký je to syčák, se zlou bych se potázala,“ myslí si Petra, která si proto raději nechává svůj názor pro sebe. Řešení ale hledá jinde.

„Je to blbý a samotnou mě to mrzí, ale snažím se omezit frekvenci návštěv na minimum. Nebo když už se za svou kamarádkou vypravím, pak v době, kdy je Honzík u babičky. Maruška se samozřejmě pořád ptá, proč nezajdeme častěji nebo kde mám Honzíka, že se na něj Kuba těšil. To věřím! A já už pomalu nemám kde hledat výmluvy. Možná je to pokrytecké, ale já se s ní vážně nemíním hádat, protože jinak by to nedopadlo. A stejně tak nemíním dopustit, aby z mého syna vyrostl grázl,“ dodává mladá maminka.

Čtěte také:

Reklama