Juditinou celoživotní zálibou jsou psi. Jenže tenhle její koníček postupně přerostl do takové míry, že ovlivňuje i její partnerský život. Ani jeden z bývalých se nesrovnal s tím, že je v hierarchii „smečky“ na stejném místě, jako její čtyři sibiřští husky.

„Pro své psy žiju, patří do rodiny, jsou pro mě vším. A já pro ně! Vím, že by pro mě udělali cokoli. Věří mi a já je nemohu zklamat. To ale pochopí jen málokterý chlap. Alespoň já na takového zatím neměla štěstí. Žádných z mých vztahů nevydržel déle, než rok. I když se někteří zpočátku snažili mít pochopení, za nějaký čas to vzdali a odešli. Přitom jsem všem hned na začátku řekla, čím se zabývám a kolik času mě to stojí. Ten poslední tvrdil, že mu to tak vyhovuje, že i on má své zájmy. Nakonec žárlil na mou smečku víc, než kdokoli před ním,“ svěřuje se Judita a přiznává, že se svými psy tráví skutečně naprostou většinu svého volného času.

„Když nejsem v práci, snažím se věnovat jim. A je to pochopitelné. Nejsou to žádní gaučáci, ale zvířata, která potřebují neustále pohyb. Kdyby ho neměla, strašně by trpěla a mohla by být i nebezpečná. A tak spolu každý den naběháme minimálně deset, dvacet kilometrů, ideálně víc. Ať je krásně, nebo prší, v zimě, nebo v létě. A má to i jiný důvod. Se svými psy se věnuji mushingu, takže musíme mít natrénováno,“ vysvětluje Judita.

Ačkoli by byla ráda, kdyby se měla ke komu domů večer vracet, nehodlá to lámat přes koleno. „Pokud nenajdu chlapa, který bude respektovat, že mám taky psy, a bude je tolerovat, raději zůstanu sama. Musí pochopit, že se své smečky nevzdám, bylo by to jako ztratit kus sebe,“ kroutí hlavou Judita a přiznává, že hodně lidí se jí také ptá, jak to bude mít jednou s dětmi, kterým se věnovat bude muset. „No, to je otázka, na kterou zatím neznám jasnou odpověď. Dokud ale nemám toho správného muže, nemá smysl tohle řešit. Až to přijde, nějak to společně vymyslíme. Vždyť dnes už jsou chlapi, kterým není proti srsti zůstat na rodičovské,“ míní.

Čtěte také:

Uložit

Reklama