1) Šestinedělí je mýtus
Ještě v těhotenství jsem se přikláněla k názoru, že je šestinedělí jen příliš nafouknutá bublina. Nebudu jednou z těch matek, které úzkostlivě střeží své dítě před jakoukoli návštěvou a odmítá kamkoli vycestovat. Pravda, návštěvy rodiny a blízkých přátel jsem přijímala a s miminkem i cestovala, když to bylo nutné. Ale celou tu dobu jsem v duchu trnula, aby přece jen „něco nechytlo“.
2) Bez podpatku ani krok
Chodit v teniskách pro mě bylo svého času nemyslitelné a „divné“ mi na noze připadaly i baleríny. Bez podpatku to zkrátka nebylo ono! Budu na nich chodit i s kočárkem, byla jsem přesvědčená. Dnes, s desetikilovým miminkem v nosítku, na tenhle typ bot už jen smutně koukám.
3) Nákupy pro radost
Nikdy jsem nechápala mánii, jaké propadaly nastávající maminky běhající po obchodech, a rozplývající se nad rozkošnými miminkovskými oblečky. Tohle mě minulo. Ale musím přiznat, že dnes už i já namísto dámské konfekce obcházím raději tu dětskou. Ne, ani teď mě dupačky nerozněžňují. Ale když se mi podaří koupit pohodlné a funkční dětské oblečení za dobrou cenu, mám z toho neskonalou radost. Jako kdysi z nové kabelky.
4) Mateřské mléko ano, ale…
Kojení bylo jednou z věcí, na kterou jsem se vážně netěšila. Ale budiž, je to pro miminko dobré, tak se přemůžu. Jenže když došlo na věc, došlo mi, jak fantastická věc to je. Nemůže být užšího kontaktu mezi matkou a dítětem. A ten pocit, že mu dáváte něco tak výjimečného... Doporučovaných šest měsíců už nevnímám jako strop. Dnes je synovi o dva víc a já k němu v noci pořád ještě poctivě vstávám, kdykoli si řekne. Zbytečné? Možná, ale dokud mě to nijak neomezuje, proč ne?
5) Nedojídám, vyhazuji!
V půl roce se na pořadu dne ocitly příkrmy. Nikdy nebudu po dítěti nic dojídat, zařekla jsem se už před lety. Je to bez chuti, já nejsem popelnice a navíc nechci ve finále vypadat jako krabice! Jenže kam s tím? Když už se vaříte s poctivou domácí přesnídávkou, přece ji nevyhodíte! A víte, co jsem zjistila? Že se dokonce těším na to, co zbyde. Ne vždycky je totiž posvícení a čas vařit dospělácký oběd.
6) Jen ať to nehraje
Tohle mi nesmí přes práh! Kolikrát jsem si to nad blikající a nejrůznější melodie vyhrávající barevnou hračkou slíbila? Dopadlo to tak, že si takové věci nosím domů sama. Ta radost, když vidíte nadšení v dětských očích, veškeré argumenty proti přebije.
7) Žádné uspávání
Kdybyste se mě jako bezdětné zeptali, jak si představuji uspávání dětí, dočkali byste se jednoznačné odpovědi. Dát pusu, uložit do postele a rychle pryč z dětského pokoje! Dnes neznám hezčí pocit, než když mi miminko spokojeně usne v náručí. Podle příruček dělám chybu, ale srdce říká něco jiného.

Čtěte také:

Uložit

Reklama