„Standa mi přišel jako normální, fajn kluk. Ale jen do té doby, než jsme si nedávno pronajali společný byt. Chodíme spolu sice všeho všudy jen sedm měsíců, ale oba nás to pracovně zaválo od podzimu do Prahy. Tak proč to řešit každý svým bydlením? Jenže okamžitě po nastěhování začalo jeho podivné účetnictví,“ pouští se Naďa do vyprávění a vysvětluje, co ji znervózňuje. Nadin přítel si detailně zapisuje každý jejich výdaj a na konci měsíce dělá vyúčtování.

Pokaždé si připadám, jako při nějaké účetní závěrce v práci. Přes kolonky „má dáti – dál“ prostě nejede vlak. Nemám nic proti spravedlivému dělení nákladů mezi partnery, to ani v nejmenším. Jenže tohle mi přijde přitažené za vlasy. Standa si vede něco jako účetní knihu. Poctivě do ní zapisuje každičký výdaj. Svůj i můj, co se domácnosti a našeho vztahu týče. Ne že bych mu musela hlásit, kolik stála nová kabelka. Ale trvá na tom, abych mu odevzdávala účtenky za vybavení do bytu, zaplacené kino nebo za jídlo. A rozhodně nejde jen o velké nákupy. Neodpustí si poctivě zapsat ani to, když cestou z práce nakoupí rohlíky!“ kroutí hlavou Naďa.

Na konci každého měsíce pak Standa veškeré výdaje sečte a nastane vypořádání. Hned napoprvé jsem mu musela doplatit sto osmdesát čtyři koruny. Přesně tolik totiž činil rozdíl mezi jeho a mými náklady na společné bydlení a život. Hleděla jsem na něho s vytřeštěnýma očima a pak se začala smát v domnění, že si dělá legraci. Nedělal, myslel to smrtelně vážně. A na dvoustovku mi, i přes mé protesty, do koruny vrátil drobné,“ svěřuje se s tím, že by byla snad i ochotná si na podobné praktiky zvyknout, pokud mu to udělá radost. Více ji ale trápí důvod jeho počínání.

„Samozřejmě jsem mu už řekla, že mi jeho počínání připadá divné. Vysvětlení, kterého se mi dostalo, mě ale neuklidnilo. Prý je to pro případ, že bychom se rozcházeli. Pak budeme oba dva přesně vědět, kolik jsme do čeho investovali, a také kdo co do bytu donesl a koupil. I to on si totiž zapisuje! Možná to může někomu připadat rozumné a praktické, ale já bych spíš řekla, že je to vyjádření nedůvěry v náš vztah. A tak to ve mně pořád hlodá, i když mi tvrdí, jak mě miluje. Podvědomě tak nějak čekám, kdy otevře ten svůj notýsek a rozejde se se mnou,“ krčí rameny Naďa.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama