Ona je lékařka, on právník. Když přivedli na svět tři děti, už od jejich útlého věku si představovali, jací lidé z nich asi vyrostou, a co všechno dokážou. Kdyby se vyplnila alespoň polovina z toho, co si jako pyšní rodiče vysnili, byli by spokojení. Jenže každý ze synů je zklamal na celé čáře, jak prohlašují.

„Kolikrát s manželem žertujeme, že nám ty naše děti museli v porodnici vyměnit, jinak to není možné. Víte, jak se říká, že člověk své geny nezapře? Tak naši kluci to dokázali! Ale to je taky jediné, co v životě zvládli na výbornou,“ mizí Haně úsměv z tváře při pomyšlení, kam to její dospělí potomci dotáhli. Tedy spíše nedotáhli.

„Petr, náš prvorozený syn, měl těžkou pubertu. Chytil se špatných kamarádů, jak už to bývá, a nějaký čas jel v drogách. Teď už je z toho, zdá se, venku. I když podle mé známé psychiatričky se z toho člověk tak úplně nedostane za celý život a už se musí hlídat. Každopádně nedostudoval ani střední školu a dokonce má v trestním rejstříku záznam kvůli nějakým krádežím. Teď je tedy rád, že ho vzali alespoň jako řidiče dodávky. S přímluvou mého manžela, samozřejmě,“ kroutí hlavou Hana a začíná vyprávět o druhém synovi.

„Roman byl odmalička snaživý, ale ve škole mu to zkrátka vůbec nešlo. Nakonec ho vzali na učňák a dělá automechanika,“ neskrývá své zklamání jeho matka a pokračuje: O to větší naděje jsme s manželem vkládali do našeho nejmladšího kluka, Daniela. Jenže ve snaze udělat pro něj první poslední a dopřát mu ty nejlepší podmínky pro studium, pěkně jsme ho rozmazlili. Měl sice na gymnáziu pěkné známky a už to vypadalo, že se nám povedl alespoň on, ale nakonec zklamal také. Vykašlal se na vysokou školu a teď je na úřadu práce, protože se mu nechce dělat,“ popisuje Hana, která přiznává, že se za své děti často stydí.

Když se mě přátelé nebo známí na naše děti ptají, vždy to raději zamluvím. Však také není čím se chlubit! Jsou budižkničemu. Podtrženo a sečteno, ani jedno z našich dětí se nám nepovedlo,“ je zklamaná Hana.

Čtěte také:

Reklama