Dvaatřicetiletá Iva se považovala až donedávna za beznadějnou romantičku. Od maturity prodávala v malém knihkupectví ve svém rodném městě. Největší radost měla, když si mohla někam zalézt a pročítat nové knihy. Vlastně je to trochu jinak: úplně tu největší radost prožívala, když mohla někomu pomoci vybrat dobrou knihu a on si ji na základě jejího doporučení koupil.

Takových zákazníků k Ivě chodilo celkem hodně. Radili se, nakupovali a často se vraceli. Stejně jako Milan.

Sympatický mladý muž dokázal v tom malém obchůdku trávit celé hodiny. Listoval v knihách, občas se na Ivu obrátil s nějakým dotazem. A to bylo vlastně vše.
Nicméně jsem o něm věděla díky tomu povídání o knihách docela hodně,“ vzpomíná na toto období sečtělá Iva, jež přiznává, že se na každou jeho návštěvu velmi těšila a doufala, že by si jednou o knížkách mohli spolu povídat u nich doma. Byla do něho platonicky zamilovaná.

Každý rok před Vánoci mu navíc pomáhala vybírat knihy pro celou rodinu. „Bohužel i pro jeho manželku,“ svěřuje se a dává tak odpověď na otázku, proč se nesnažila s mužem svého srdce více sblížit.
Jak šly roky, stali z těch dvou docela velcí přátelé. I tak si Iva udržovala stále odstup a snažila se nepodléhat svým romantickým představám. „Přece si něco nezačnu s ženatým mužem, opakovala jsem si po každé jeho návštěvě,“ zdůrazňuje a dodává, že před loňskými Vánoci nastal zásadní zlom. Její vysněný princ tentokrát knihu pro manželku nekupoval… „Nejdřív jsem si ani netroufala pomyslet, že by to mohlo být tak, jak jsem si dlouho tajně představovala,“ vypráví dychtivě mladá žena, jež prý na sobě nedala nic znát. Ale pak se ukázalo, že JEJÍ Milan je skutečně nezadán. A na Ivu už si dlouho myslí.
Ještě před Štědrým dnem jsme měli první skutečné rande a k Vánocům jsem dostala samozřejmě knihu,“ směje se šťastně milovnice knížek a dodává, že letos si dárek nadělili ovšem naprosto odlišný. V listopadu se jim narodila malá Eliška.

Přečtěte si také

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama