Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Říjen prolétl tak rychle, že jsem zážitky musela rekonstruovat jen podle fotek z telefonu. Téměř celý byl pod taktovkou práce a nové Žena-in, ale k té už bylo napsáno mnoho slov. S podzimem na mě přichází únava a bolístky. Rozptýlit jsem se je snažila na dvou skvělých koncertech v rámci Strun podzimu. Dunivý hip hop v podání amerických Shabazz Palaces mi vlil trochu potřebné energie, country v podání Lambchop naopak zklidnil. Vyrazila jsem i na módní přehlídku Jaroslavy Procházkové a okoukla její úpletové modely. Byly slušivé, ale pod kůži se žádný nedostal. Zvládli jsme pouštět draka i několik prima výletů. Třeba k Vranovské přehradě, kde sucho odkrylo základy domů zatopené vesnice Bítov. Ale nejlepší ze všeho bylo lenošení doma na gauči s knížkou v ruce nebo při poslední série legendární Hry o trůny. Těším se na další padání listí.
 

Kristina Vodičková, editorka

Říjen pro mě nebyl zrovna objevný měsíc a kupodivu jsem toho moc nestihla. Tentokrát vás nezahltím množstvím kosmetiky, protože jsem si dala malou pauzu a v říjnu jsem si opravdu nekoupila žádnou další paletku! Ovšem zvládla jsem vyrazit na Instagramový worskop víkend, který pořádala moje kamarádka, taky blogerka, Angel Inspiration. V sedmi holkách jsme vyrazily do Pece pod Sněžkou, kde jsme první večer fotily jídlo a radily se o nejlepších aplikacích k úpravě fotek. Druhý den jsme lanovkou vyrazily na Sněžku a poté procházkou zpátky do Pece. Hodně kilometrů, hodně fotek a velké množství holčičího povídání. Za mě moc zábavný víkend. Koncem měsíce jsem ještě stihla zajít do divadla na One Man Show TÁTA, kterou už čtvrtou sezónu hraje můj švagr Roman Pomajbo v Divadle v Celetné. Výborné představení, které rozhodně doporučuji všem, nevyjímaje nás bezdětné!


Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Na zábavu v říjnu nebylo příliš mnoho času. Měsíc jsem zahájila doma, pod dekou a nemocná. Podle mě jsem trpěla tuberou v pokročilém stádiu, která se mísila s angínou a kdoví čím ještě. Když jsem se „vyhrabala“ zpět mezi zdravé a pracující, naplno jsem se opět vrhnula do svého pracovně-běžecko-jógového kolotoče, protože ten já mám stejně nejraději. V říjnu jsem četla jako o život, zaposlouchala jsem se také do skvělého Norského dřeva, které mi dělá společnost jako audiokniha, byla jsem v divadle pod Palmovkou na představení Nora a seznámila se díky své práci s mnoha úžasnými lidmi. Radost mám také z nové verze našeho magazínu, z dobrého večírku v tapas baru a z nových stříbrných bot, díky které mi krásně září na každou moji (nejen) módní cestu.

Markéta Škaldová, redaktorka

V říjnu jsem toho zažila opravdu hodně, byl to velmi hektický měsíc. Nebudu jmenovat vše, co mě bavilo, protože popsat pracovní akce, které jsou většinou moc fajn, by bylo opravdu na dlouho. Rozhodně ale vypíchnu dvě věci, které pro mě byly „nejvíc“. V první řadě to byla má reportáž, kdy jsem se stala chovatelkou lachtanů a tučňáků v pražské ZOO (můžete si přečíst ZDE). Byl to pro mě jeden z nejsilnějších zážitků mého života, ať už se jednalo o pusu od lachtana či krmení tučňáků. Vím, že toto v hlavě budu mít hodně dlouho, nádherná vzpomínka, za kterou jsem vděčná. Další záležitost, která mě v říjnu potěšila, je nová verze našeho magazínu. Už dlouho jsem se nemohla dočkat a je to tu, hurá. Vím, že spousta z vás nadává, jak se jim to nelíbí atd., ale já jsem spokojená. Konečně je to moderní a vzdušné, má to zkrátka šmrnc. Já za novým designem rozhodně stojím.

    

 

Julie Hájková, redaktorka

Před pár měsíci mi k běžnému rozhodování, co uvařit k obědu, přibylo další. Co přichystat k snědku miminku? Ač jsem byla vždy přesvědčená, že budou jeho příkrmy čistě v mé režii, podlehla jsem v supermarketu výhodné nabídce. Masozeleninový příkrm známé české značky se tvářil na etiketě tak chutně, že bych se nebránila poobědvat ho sama. A tak jsem ve své mladické nerozvážnosti nakoupila hned několik skleniček. Jenže malý strávník mé nadšení nesdílel. Pozřel první lžičku a dal mi dost jasně najevo, že tudy cesta nepovede. Chtěla jsem mu tedy jít příkladem, a sice že „maminka to přece taky papá“, a tu mu bylo rázem odpuštěno. Rozdíl v chuti oproti domácí stravě bez škrobu byl propastný. A tak od té doby kuchtím pravidelně. Jenže jak to vyřešit na cestách? Krmit lžičkou mrně, které to ještě příliš neovládá, znamená jídlo úplně všude. Naštěstí jsem v obchodě objevila zázrak – znovu naplnitelné kapsičky na jídlo Papoo. Jistě tu nemusím vypisovat všechny jejich výhody, jsem z nich jednoduše nadšená. A že byl ten Haloween, tak tady je jedna tematická fotka.

oběd
Co dokáže červená řepa...

 

Klára Křížová, obchodní ředitelka

Říjen byl ve shonu, kromě spousty práce se na mne navalily nemoci jako viróza a angína. Ale splnila jsem si velký cestovatelský sen, vrátila jsem se po čtyřech letech do mé oblíbené země, do Izraele, do Jeruzaléma. Tady jsme celý týden chodily s kamarádkami po památkách, vnímaly jsme ten pramen náboženství celého světa. Svatá místa jako jsou Chrámová hora, Chrám Božího hrobu a Golgota, Zeď nářků. Úzké uličky starého města, obchůdky, vůně města Jeruzalém. Úžasným zážitkem bylo Muzeum umění… tady bych strávila celý den. Krásné expozice, které jsme si moc užily. Víte, že také existuje „Malá zeď nářků“?? Já to nevěděla a objevila jsem ji. Každá cesta je sem pro mne zajímavá novými objevy. Jestli vás to také láká, rozhodně doporučuji.  
Návrat domů mě ale zase sejmul... už zase řeším virózu. 

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ

Co bavilo redakci v září
Co bavilo redakci v srpnu
Co bavilo redakci v červenci
Co bavilo redakci v červnu
Co bavilo redakci v květnu
Co bavilo redakci v dubnu
Co bavilo redakci v březnu
Co bavilo redakci v únoru
Co bavilo redakci v lednu

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama