Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Celý prosinec se tradičně těším na Ježíška, peču, nakupuji, balím dárky, ale když odhlédnu od všech vánočních příprav, byl prosinec ve znamení výstav a bruslení.

Pokud znáte výtvarnici a spisovatelku Daisy Mrázkovou, určitě musíte ještě během ledna na krásnou výstavu. Její medvěd Flóra, Jácíček a mnoho dalších hrdinů z dětských knížek na vás čekají v pražské Villa Pellé. Velmi hezká je i výstava Sedmičky Josefa Lady v Tančícím domě.

Brusle jsme vytáhli po dloouhé době už vloni a maličkato jsme spolu už koketovali. Letos je to láska jako trám. Jen za prosinec jsme na ně zvládli vyrazit sedmkrát. Vyzkoušeli jsme tři pražská kluziště a znojemskou umělou plochu na náměstí. Axela, odpíchnutého rittbergera ani salchowa v repertoáru nemám, ale baví mě to královsky.

V kině jsem si nenechala ujít Star Wars: Poslední z Jediů a odpočívala jsem u detektivky Žena v okně.

Tak a teď je tu zbrusu nový rok, těším se, co přinese!

Kristina Vodičková, editorka

Prosinec je u mě posledních pár let monotónní záležitostí, jelikož vyrábím hlavně vosí hnízda. Nákupy vánočních dárků tak u mě už tradičně čekají až do posledního pracovního dne, ale nemůžu jinak, než doporučit, protože už skoro začínají slevy a předvánoční návaly jsou pryč. Počet vosích hnízd, která po jednom vytahuji ze své otvírací formičky, každý rok vzrůstá a letos jsem skončila na čísle 3 524 ks. Takže si asi dokážete představit můj prosinec - po práci rychle domů, připravit těsta a začít tvořit. Dva týdny před Vánoci jsem tak nedělala nic jiného a kromě Žena-in vánočního večírku jsem nikde nebyla. Odměnou za tuhle piplačku je mi vždy odezva od všech mých odběratelů a jejich přátel, přátel jejich přátel... Jednoznačně už ke mně hnízda patří. Lidé si mě podle nich pamatují a mě to těší, protože si už i já myslím, že jsou opravdu nejlepší a jsem na sebe pyšná.

Po tomhle maratonu už jsem do konce roku jenom odpočívala u filmů a plánovala změny, které chystám na blog, ale také sama pro sebe. Je dobré si dávat cíle a postupně si je plnit. Loni jsem jich mnoho splnila, tak letos doufám, že zvládnu ještě více. Důležité je si věřit a správně se motivovat a neposlouchat sejčkování těch, kteří to nikam nedotáhli a jen se snaží ostatní taky stáhnout dolů na svoji úroveň. Kdo chce víc, něco pro to přeci udělá a nezrazuje od úspěchu ostatní, je to tak? Ať vám osmička v letopočtu přinese zdraví, štěstí a o spokojenost s životem se musíme každý zasloužit sám.

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Co mě bavilo v prosinci? Ježíšek přeci! Vánoce doma s rodiči jsou totiž vždycky skvělé. Pohodové, veselé, bohaté a šťastné. Teplo a déšť nám sice překazil běžkařské plány, ale tradiční ranní výběh, výlet na Valdštejn, svařáková smršť a celý den na čerstvém vzduchu byl zkrátka super. Ale ať to nevypadá, že jsem žila jen Štědrým dnem, v prosinci bylo mnoho věcí, které stály za zmínku. Poslední měsíc v roce jsem si i přes pracovní masakr a davové šílenství v centru Prahy, snažila užít na maximum.
S manželem jsme si trochu nedočkavě udělali Vánoce už 12. 12. a tenhle můj Ježíšek vyslyšel mé kňourání a přinesl mi iWatch. Takže třikrát hurá materiálním radostem. Oblékala jsem také reklamu pro firmu Advantage cars a podařila se mi vykouzlit pořádně kouzelného a moderního Santu. Tyto dva náročné natáčecí dny rozhodně stály za to.
Strávila jsem také spoustu času se svými nejlepšími kamarádkami, z pracovního vánočního večírku jsem se domů doklopýtala asi v půl třetí a poslední pracovní den jsme večer s manželem vyrazili na koncert Tří sester. Ta atmosféra byla nezapomenutelná! Ostatně můj nevhodně zvolený „nehospodský“ outfit pro mnohé také. Vypadalo to totiž, že jsem místo na Fanánka měla namířeno na diskotéku a zabloudila jsem. Ale víte, co? Zdání klame, jsem totiž skalní fanynka!

Markéta Škaldová, redaktorka

Poslední měsíc v roce 2017 byl pro mě velmi hektický, ale zároveň plný vděčnosti a smíchu.

Bavil mě náš firemní večírek. Teď to bude vypadat jako podlézání, ale jsem fakt ráda, že můžu pracovat zrovna na Ženě-In. Lidi zde jsou jako moje druhá rodina.

Pak to byly Vánoce, samozřejmě. Byla jsem šťastná, že se celá moje rodina opět sešla u jednoho stromečku. To byl ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla dostat. Čím jsem starší, tím více si uvědomuju, že tohle je prostě nejvíc.

Po pár dnech válení a obžerství jsem vyrazila s bandou přátel oslavit příchod nového roku. Musím říct, že jsem byla zprvu velmi nervózní, protože jsem do poslední chvíle pořádně nevěděla, kam jedeme. A znám se, v určitém směru jsem zhýčkaná princezna. Nakonec to byl nejlepší závěr roku. Penzion s vtipným názvem U Dvou jelit se nacházel ve vesničce Kameničky. Sice to nebyl pětihvězdičkový hotel, ale o to lepší to bylo. Jídlo bylo úžasný, když to řeknu já, tak to už něco znamená. Sice jsem se moc nevyspala, ale pobavila jsem se jako už dlouho ne. Poslední večer roku 2017 mám vždy takový trošku nostalgický. Vzpomínám, co se odehrálo a děkuji za to, že mám to štěstí, že všichni, co miluji, jsou zdraví. Vše ostatní přijde, nebo to můžeme ovlivnit my. Doufám, že ta osmnáctka, kterou máme před sebou, bude nejlepším rokem a všichni dostaneme to, po čem tolik toužíme.

Julie Hájková, redaktorka

Ačkoli mi většinou každý měsíc uplyne, ani nevím jak, prosinec byl jiný. Pozvolnější, plnější, řekla bych. Snad to bylo tím, že jsem po dlouhé době díky miminku naladila na vánoční vlnu. Poprvé jsem se alespoň v myšlenkách dokázala zastavit a vychutnávat si tu zvláštní atmosféru blížících se svátků. A to i přes to, že jsme byli na střídačku nemocní a nestihli navštívit všechny naplánované výstavy, vánoční trhy a podobně.

Zato jsem po letech stihla dát dohromady nějaké fotografie, abych je nechala vyvolat. Při jejich zdlouhavém třídění jsem si uvědomila, jaké kouzlo mělo focení na kinofilm. Živě si vzpomínám na to napětí a těšení se, jaké záběry se podařily. Bylo jen pár fotek a každá svým způsobem vzácná. Dnes jich je plný počítač, ale prohlédneme si je málokdy.

A když už jsem u těch fotografií, taky jsme před Vánoci s miminkem stihli tematické profi focení v ateliéru. Původně tam tedy měla jít kamarádka. Ta ale nakonec nemohla, a tak termín přenechala nám. Šlo o takzvané „rychlofocení“, na které jsme měli pouhých 30 minut. No, nedopadlo zrovna slavně. Prvních 20 minut se miminko tvářilo jako okurka, překvapené, kde že se to ocitlo. A zbylých 10 jsme se ho snažili ulovit a postavit zpět před fotoaparát, zkoumání terénu bylo totiž zajímavější. Ale i když výsledné snímky nejsou perfektní, je na co vzpomínat. A tak je to vlastně se vším.
focenifilKlára Křížová, obchodní ředitelka

Pro mě byl prosinec měsícem, na který jsem se moc těšila. Začátkem jsem měla možnost cestovat do Dubaje, kde jsem sbírala inspiraci na cestopisné články, najdete je v rubrice Cestování.  Je to zajímavé místo, kam se třeba ještě někdy vrátím.
 
Abych si užila stromeček a atmosféru Vánoc, nazdobila jsem ho už v polovině prosince. Rozsvícený a krásný, tak stojí v našem obýváku ještě dnes. Vánoce proběhly v klidu, dostala jsem dárečky, co jsem si přála. Hodně velkou radost mi udělaly volné vstupenky na festival Letní Letná, na který se už teď hodně těším. Během svátků jsem si udělala čas na knížky a na milá setkání s kamarádkami. Je fajn se na chvíli zastavit a potkat se s celou rodinou a s lidmi, na které někdy nemáte čas.


NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ

Pokud vás zajímá, co nás bavilo během celého roku 2017, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama