Kočka je zvíře, které jen tak rychle „nepřečtete“. S tím jsem počítala. Je to individualista, který si nedá nic diktovat. Žádná novinka, to už jsem pochopila z krátkého soužití s manželovým kocourem. Jenomže to byl stařeček se zaběhnutými návyky, kterému jsem já a můj pes vpadli do života. O tom jsem už koneckonců psala.

„Mikeš“ je úplně jiná kapitola.  Od chvíle, kdy jsem si tohle roztomilé koťátko vezla v autě na klíně, uplynulo už několik měsíců. Z mourovatého klubíčka vyrostl statný macek, který mi připravil nejedno překvapení. Hlavně to, že se shodneme úplně ve všem:

Oba milujeme květiny. Ve vázách i v květináčích. Zatímco já jsem přízemní a mám je pro ozdobu, kocour jako hračku a šplhadlo. Když nás párkrát vzbudil řinkot rozbitého květníku, či vázy, pochopila jsem, že musím ustoupit. Poslední exempláře chráním jako oko v hlavě a při odchodu z bytu je od kocourka pečlivě separuji.

Milujeme drobné dekorace. Sbírám sošky koníčků a mám je rozmístěné po celém bytě. Kocour je považuje za lapače prachu, které je potřeba úderem packy srazit z parapetů či polic, takže to vlastně se mnou myslí dobře.

Milujeme svíčky. Plamínky svíček dělají nádhernou atmosféru a patří k mým oblíbeným bytovým doplňkům. Kocoura také přitahuje oheň, ale když si chtěl k němu přičichnout, chytila mu polovina vousů. To bylo ještě v dobách „kotěcích“. Vousy mu dorostly a teď se drží v uctivé vzdálenosti, takže pohoda.

Milujeme sprchu. To byste do kočky neřekli, že? Vždycky, když se sprchuji, kocour vyskočí na okraj vany a pozoruje. Voda ho prostě fascinuje. Když opustím vanu, je to jeho chvíle. Skočí dovnitř a zkoumá, kam všechna ta voda utekla.

Milujeme pračku. Pro mě je pračka spojená s čistotou a vůni vypraného prádla. Pro kocoura je zábavným programem v době praní a po něm útulným pelíškem.

Milujeme pejska. Teď už vím, že si tihle dva báječně rozumí, ale kocour šel ještě dál. Povýšil pejska na svoji maminku a vytvořil si zvláštní uspávací rituál. Zachumlá do jeho bohaté náprsenky a z chlupů si udělá dudlíček. Kdy ho tahle zábava přejde, bůh suď.

A to zdaleka není všechno. Nejvíc mě překvapil tím, že si mě,  „pejskomilku“, zvolil za pána. Ačkoliv bych si přála, aby to byl můj manžel, velký obdivovatel koček, koho bude respektovat a ke komu se půjde pomazlit. Vždyť jeho zásluhou se stal členem naší domácnosti.

No, neříkala jsem, že kočka je jedna velká záhada?

Čtěte také:

Pes a kočka v jednom bytě. Pravidla spokojeného soužití

Nastydnout může i váš pes

Uložit

Uložit

Reklama