Ivana (36) počítala minuty do konce pracovní doby. Nemohla se dočkat, až se vydá do nedalekého nákupního centra prověřit povánoční slevy. Hned tam taky po práci vyrazila a vzala oblíbené obchody útokem. „Už jsem byla pořádně ověšená taškami, ale v potravinách jsem ještě zahlédla pár neodolatelných akčních nabídek. Sice mě od dalších nákupů trochu odrazoval fakt, že neparkuji dole v garážích, ale až v ulici před kanceláří, jenže má otevřená nákupní čakra měla navrch. Bude to jako bych byla v posilovně, až povleču ty věci k autu, vysvětlila jsem svému skeptičtějšímu já,“ popisuje své řádění mezi regály. Když ale došla k autu, radost ji přešla.

Na místo, kde jsem ráno odstavila svůj vůz, právě pakoval někdo jiný! Doběhla jsem za řidičem a ptala se ho, jestli tam předtím neviděl cihlově červenou Octávku. Prý tam ale bylo volno, když přijel, logicky. Pokýval hlavou a soustrastně řekl, že mi ji nejspíš ukradli. Prý se tahle auta kradou nejvíc a není to ani týden, co v té samé ulici ukradli škodovku i jeho známému. Propukla jsem v pláč! Co já tady, s těmi taškami? To bylo první, co mě napadlo. Když to pán viděl, automaticky zavolal policii. Prý aby neměl ten lump moc času ujet, a začali po něm hned pátrat,“ vypráví Ivana s tím, že hlídka u ní byla za pár minut.

„Odvezli mě k nim na služebnu a vyptávali se mě na spoustu věcí ohledně auta, na které jsem neznala odpověď. Jak jsem byla v šoku, pustila jsem se do nich. Pěkně od plic jsem jim řekla, co si o tom jejich papírování a zbytečných otázkách myslím. Prý jestli jsem tam to auto skutečně zaparkovala! Jsem snad na hlavu? Vyslechli si, že to dělají pro to, aby nemuseli ty gaunery honit. Zatímco my tady dřepíme a tlacháme, oni si v klídku jedou, kam je libo. To pěkně pomáháte a chráníte, neodpustila jsem si,“ popisuje Ivana chvíle, které by v následujících minutách nejraději vrátila zpět.

„Když jsem si nepamatovala, zda a u koho máme auto pojištěné, stav tachometru a podobně, teprve mi došlo, že jsem v tom shonu tu novinu vlastně ještě nezavolala svému muži. Pak ho rovnou dám na ucho těm břídilům v uniformách, aby s nimi vyřídit všechny formality, které on bude znát, napadlo mě,“ vzpomíná na spásnou myšlenku. Když mu ale chvějícím se hlasem sdělila, co se stalo, jeho reakce jí vzala dech.

„Nejdřív se zarazil, ale pak se začal smát. Prý ho nenachytám, dobře ví, že jsem dneska ráno jela výjimečně, kvůli hrozícímu náledí, metrem! V tu chvíli mi to konečně sepnulo. Měl pravdu! Já si ale tak vsugerovala, že jsem v práci autem, stejně jako v jiné dny, až jsem tomu sama uvěřila. Byla bych za to dala ruku do ohně! Připadala jsem si jako největší idiot na světě. Položila jsem telefon a rudá až na zadku ze sebe vyblekotala, že se žádná krádež nekoná. Samozřejmě jsem jim neřekla celou pravdu, svedla jsem to na manžela. Že si auto vypůjčil, a neřekl mi to. I tak si o mně ale mysleli, že jsem totální kráva. Navíc po tom, co jsem jim tam navykládala. Byl to můj zatím největší trapas v životě,“ přiznává Ivana, která dodnes nemůže pochopit, jak mohla takhle zblbnout.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama